pondělí 17. srpna 2015

Podívej, malé dítě

Začít znova jako dítě by většina z nás nechtěla. Nedej Tóre, aby náš vývoj šel pozpátku jako v jednom díle Červeného Trpaslíka. Avšak jednu výhodu dětství má…


Prý není taktické vyzrazovat hned na začátku článku, co chci říct. Kašlu na to. Jsem netrpělivá. Tak tedy držte se, za turbulence nezodpovídáme. Malé děti jsou často větší rebelové, než jsme ochotni si připustit.  Kdepak revolta proti islámu s vepřovým v ruce, proti systému, homosexuálům… Něco mnohem významnějšího. I když to možná napoprvé neprokouknete.


Představte si situaci: Formální sešlost, všichni v šatech nebo obleku, ano oko je potěšeno a někteří se to kreativně nebo punkově snaží obejít.   Někdo má proslov. A řeční velice dlouho, protože to říct musí. A působí jako uspávač hadů. Všichni z dospělých se aspoň snaží předstírat, že poslouchají nebo bdí.  A mezi masou dospělých potkáte děti, které to mají více méně na háku.  Nikdo jim to nezazlívá, jsou přece malé, neposedné a roztomilé. Ale když povyrostou, už nikdo neříká, jak jsou roztomilé, když krapet ruší. Přicházejí první kázání.  V těhle chvílích se na ně ráda dívám. Aspoň někdo se tu vzpírá proti nudě. Zdvořilost nás svazuje jako pouta. Je to nutné. Ale v jádru je dítě každý…

2 komentáře:

  1. Supr úvaha. Jen by lidi měli ty děti ze svého jádra podle mě vypouštět na povrch časteji.

    OdpovědětVymazat
  2. Dlažební Kostka15. září 2015 23:45

    Jé ty žiješ :-).

    OdpovědětVymazat